SPORTOVNÍMU DNI TEREZY KODEŠOVÉ SE NA BAŽANTNICI TLESKALO

Kodešová, která se u odborné veřejnosti prosadila osobitou adaptací Vánoční akademie, která sklidila úspěch u diváků i kritiky, v Bažantnici znovu oprášila svou provokativní metodu chaosu obráceného v řád, kterou rovněž úspěšně zúročila v předešlém postmodernistickém pásmu Turistický kurz i v úsměvném happeningu Hádej, kde je můj batoh.

Sportovní den autorka citlivě rozčlenila do několika paralelních celků, které svým charakterem výstižně vypovídají o současném mládežnickém sportu. Jak je pro Kodešovou typické, nechává také zcela setřít hranici mezi pozorovatelem a aktivním účastníkem – každého, kdo se dostavil, rozdělila do jednoho ze třinácti týmů bez ohledu na věk a velikost. Tím dosáhla výjimečně homogenního vyznění celé akce.

Kompozičně byl Sportovní den strukturován paralelně kladenými disciplínami, které určovala převážně ironie, absurdita, ale také nadhled a láska ke sportu. Každá z nich přitom byla determinována i vlastním sémantickým okruhem i rytmem. Hod oštěpem je nekompromisně upřímný a přímočarý, obdobně jako o něco víc plebejský hod tenisákem na cíl, nebo skok daleký zbavený svým pojetím veškerých možných dezinterpretací.

Někde je Kodešová cynická a absurdní, například když nechá účastníky běžet obvyklou štafetu ovšem realizovanou v těsném existenčním propojení, nadto pak (patrně v poněkud nejasném odkazu na Jeana-Paula Sartra) zády k sobě.

Jindy jakoby nejistě hledala sebe samu, když v disciplíně kopů a úderů místo sebe staví družstvo thajského boxu z Teplic. V plazení pod plastovými brankami pak objevujeme polohu naturalistickou až brutální. Nebyla by to také Kodešová, kdyby se tu neobjevil motiv ekologie a environmentalismu – zde v příznačném přenášení vody, jehož výsledkem je intimní katarze explicitně symbolizovaná uchopením oranžového míčku vlastními ústy.

Sportovní den Terezy Kodešové úspěšně klouže po pěně dní a zanechává stopu rovnou a hladkou jako svalstvo dýchací soustavy. Na jednotlivosti disciplín účastníci snadno zapomenou, avšak výsledný pocit přetrvává a snad se časem transformuje v mírný, ale o to trvalejší úsměv.

Autor: Mgr. Bohdan Bušek

Foto: https://gspsd1.rajce.idnes.cz/Sportovni_den_2018/